EU versus ČR: Sňatek z rozumu?
Znovu nabytá svoboda připomínající zbrklostí nerozvážné mládí, s předem skeptickou netrpělivostí nakukuje přes plot k sousedům. Nechce být srdcem, které dostala do vínku. Chtěla by moře a umět v něm plavat tak lehce, jako ti ostatní.
Nechce se vázat a stavět mosty, které by přiblížily okolní světy. S dětinským vzdorem odmítá přijmout kritiku a odlišnosti druhých pro hledání cest vlastních. Nebyla desítky let zvyklá hledat, ptát se, nabízet se a dělat vlny. Její samostatnost je úzkoprsá a všudypřítomná nespravedlnost se stala argumentem, proč se ani nepokoušet. Železná opona se zvedla, štiplavý pach moči těch, kterým bylo zatěžko platit za toaletu, nemilosrdně roztáhl nozdry a zatuchlá káva z termosky na dálničním odpočívadle roztančila pesimistické chuťové pohárky. Zemský ráj to napohled místo cukru.
Přesto se po několikaletém užším okukování a otužování na poli politickém a ekonomickém, odhodlala uzavřít společenství, které mělo znamenat jen další chomout, umožňující hlubší orbu. Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května roku 2004.
Zatímco temperamentní Chorvatsko nadšeně slaví a za vstupem do EU vidí pro svou zemi další šance a nové začátky, bolševikem po dlouhá léta ujařmená Česká republika očekávaně skepticky hledí ke každému společenství. Svou samostatnost si cenila krátce, jen co se na sametu objevily první chloupky, spadly koutky úst směrem dolů a česká povaha dostala svou definitivní pečeť.
Evropská integrace: z nouze ctnost?
Nad závazky plynoucích z dlouhodobých vztahů mávla rozkošnicky rukou s tím, že ekonomickým a právním podmínkám pro členství v eurozóně se pro nesrozumitelnost nevyhovuje, a kdysi do větru tak blahosklonně odkývané euro se oddaluje na neurčito. Výčitky, které směřovaly k letům prožitým v komunistické totalitě, a které si přály být důvodem, proč se s nikým nevázat, nemohly být klíčem pro rozpoznání strachu ze ztráty volby či ze špatného rozhodnutí.
O termínu, kdy Česká republika bude usilovat o přijetí eura, rozhodne vláda, členství v eurozóně je pak podmíněno splněním maastrichtských kritérií, které jsou euroskeptiky označována jako masochistická. Velmi nezrale působí pozice lázeňského šviháka, který vidí jen své předepsané procedury. Není žádným tajemstvím, že EU se potýká s řadou problémů. Eurozóna se rozdělila na konkurenceschopné severní státy, které financují - v rámci nekonečných záchranných programů - zadlužené jižní státy. Jihu hrozí sociální nepokoje a lidem na severu dochází trpělivost. A v Česku narůstá skepse vzhledem k bídnému stavu české žurnalistiky, která se šířením pesimisticky laděných a polopravdivých zpráv, spolupodílí na lhostejném přístupu českého národa k jeho budoucnosti. Pro černé klapky na očích si nevšimne povzbuzující pozvánky a podané ruky od tak dobrých sousedů, kterým Německo bezpochyby je. I tak velikému a zkušenému partnerovi je jasné, že budoucnost eurozóny a vůbec celé Evropské unie není možná bez České republiky. Ta však znavená rychlostí a vnějším tlakem chová se nedospěle, lamentuje a vzteká se. Po vzoru starého zkušeného barda Velké Británie, pohrává si s myšlenkou opustit to podivné společenství a udělat se sama pro sebe. Volá po koruně a češství, které na druhé straně lhostejným přístupem shazuje.
Nekonečné a skeptické výčty nevýhod blahodárně působí na národ český, který si nezvykl vést konverzaci v tónu optimistickém. Přínosy společné měny, které spočívají v pohodlnějším a levnějším cestování, stabilnějších a snadno porovnatelných cenách, levnějších půjčkách jsou zatracovány a prohlášení o termínu přijetí eura je politicky značně nepopulární a trnem oknu ve volebním programu. Takového kroku bychom si naopak měli považovat, jelikož nesleduje populistické cíle, ale je vyjádřením odpovědného hospodáře, schopného vidět budoucí dopady a jejich blahodárnost pro tento stát a jeho obyvatele.
Bude-li se Česká republika vůči návrhům EU stavět negativně, nekonstruktivně, nelze ani očekávat, že pro sebe při důležitých vyjednáváních získá nějaké výhody. Kdo by řekl, že roky prožité v totalitě, mohou být ještě tolik let poté výmluvou, proč třeba Německo, s nímž nás pojí podobné nejen ekonomické a kulturní zájmy, není pro Čechy přirozeným partnerem pro budoucnost. Už jen pohrávání s myšlenkou vystoupení z Unie je zlomyslné, vzhledem ke strategické pozici srdce, kterým Česká republika pro Evropu je. Měla by tudíž oživovat, bít pro vytvoření funkční koalice států se stabilní a nezadluženou ekonomikou.
Hana Novotná
Zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí? Martin Mejstřík to ví!
V době Sametové revoluce proti komunistickému režimu v Československu pronesl budoucí prezident Václav Havel větu: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Od té doby uběhlo již dvacet pět let. Svobodu sice máme, ale za onou větou se během dlouhých dvaceti pěti let místo tečky objevil otazník. Václava Havla se už, bohužel, zeptat, jak to s tím vítězstvím pravdy a lásky je, nemůžeme. Je však člověk stejně povolaný zodpovědět onu otázku. Martin Mejstřík.
Hana Novotná
Rudolf Havlík: Moje motivace je vyprávět lidem příběhy
Dokud si Rudolf Havlík vyskakoval na blogu, surfoval na Srí Lance, psal knihy, vyskytoval se vedle krásných žen a do Číny lítal tak často, jako ostatní chodí do místní knihovny, byl pro většinu borec. Pak oznámil svůj záměr natočit vlastní celovečerní film, na který se každé Vánoce budeme koukat v televizi. Najednou to byl blázen.
Hana Novotná
Zejtra napořád: Jeden z nejlepších filmů, jaký jsem viděla
Když se zrodí dítko, na němž jeho rodiče dlouho a usilovně pracovali, cloumá námi zvědavost, když se konečně narodí a zařve, jak vypadá. U miminek většinou milosrdně lžeme a tvrdíme, že to červené, svraštělé, ukřičené je tím nejnádhernějším stvořením, jaké jsme kdy viděli. Když jde o filmový porod, jsme třeskutě upřímní a řekneme suše, že jsme čekali víc.
Hana Novotná
Sim sala bim…Ano, bude líp!
Existuje spousta kouzel a zaklínadel. A málokdo se v nich vyzná. Čaruje se buďto s pomocí hůlky nebo koblihy. Oligarcha šikovně využije plytkého způsobu bytí či jisté duševní lenosti a pouhým opakováním jednoduchého zaklínadla dokáže měnit své okolí.
Hana Novotná
Našeptávači ticha
Špitají si plačtivě mezi sebou, se zaschlou pěnou v koutcích úst, našponovaně hranou trpělivostí oka na punčoše, za fanfár křečovitých úsměvů, napěchované do jutových pytlů, jen ledabyle svázaných střapatou stuhou, abychom se k nim lehce mohli dostat, kdykoliv to budeme chtít. Naše stokrát přepírané nepravdy a neodstáté křivdy.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
- Počet článků 171
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3114x
Karel Čapek