Já si myslím že branná povinnost, rozumně pojatá, pomůže při zrychlení dospívání, obecné bezpečnosti, a lepšímu chápání co jsou občanské svobody. (Viz Helvetia). 

A nedivím se že článek píše příslušnice něžného pohlaví. To totiž první doplatí na to když obec/národ její muži bránit neumí nebo nechtějí. Kolik pravdy je na pořekadlu že "co čeští muži historický prosr..., české ženy a dívky zase vyvdaly zpátky" nevím, ale od dob Koziny těch hrdinů moc nebylo... 

USA se od svého počátku zaměřovaly spíš na domobranu a státní milice než na "federální", expediční armádu, ale i kdyby dneska její armáda dávala jen kapesné, měla by rekrutů dost. A jedna z příčin je že "americké ženy a dívky milují muže v uniformě". :) A co chtějí inteligentní krasavice, to chce brzy zbytek společnosti. (Pěkně o tom napsal Tom Wolfe v "Right Stuff").

Vojna mi hodně vzala, ale i mi hodně dala. Nebyla ani černá, ani bílá. Jsem ale rád, že jsem si tím musel projít. Některé zkušenosti jsou nepřenosné. Pamatuju kluky, co když tam přišli, tak si neuměli sami ani vyprat ponožky, nedokázali si vyřvat a vybojovat vůbec nic, uhájit si ani píď svého prostoru, nebo svůj názor. Většina z nich ale šla z vojny jako někdo, kdo všechno, co jsem psal nahoře, zvládla levou zadní. Z kluků se tam prostě stali chlapi. Nejsem si jistý, že dneska se někde během dvou let takhle hromadně stane s dnešníma klukama to samý. Dnešní dvacetiltej kluk je pořád ,,jen" kluk. Pořád mu máma vaří, pořád si není jistej ničím - ani sám sebou. Čest výjimkám. Sečteno-podtrženo - bylo to k něčemu, ne že ne.

Vláďo, díky za příspěvek. I když jsi vojnu prožil na vlastní kůži, srovnal její klady x zápory (samozřejmě ze svého pohledu), nikomu Tvůj příspěvek nepřišel natolik zajímavý, aby ho doporučil, okomentoval. Vidím, že se tu vůbec nic nezměnilo. Škoda. Děkuji ještě jednou a měj se fajn.H.

Okamžik, kdy jsem na podzim roku 1972 po dvou letech základní vojenské služby vyšel z　kasáren opět jako civilista, byl tím nejšťastnějším okamžikem mého života. Nikdy předtím a nikdy potom jsem takový pocit čirého, ničím nezkaleného štěstí nezažil. Po dvouletém pobytu v　prostředí, kde je hulvátství základním prostředkem komunikace a hnidopišství, podezíravost a sadismus jsou programově vydávány za pečlivost, ostražitost a náročnost, jsem se opět ocitl na svobodě. Otázku, jestli ze mne vojna udělala onoho příslovečného „chlapa“, nebo jestli mne jenom připravila o dva roky života, jsem nicméně dodnes nerozřešil. Nejspíš od obojího trochu. Každopádně mne poučila o tom, že nejsem středem světa a že moje vlastní individualita je ve srovnání s individualitou mého nadřízeného zcela bezvýznamná. I když ten nadřízený je blbec. V civilu se mi tato zkušenost později velmi hodila. Byť jsem za ni zaplatil dvěma roky života. Jako ti kluci, které pan Jules Verne v　proslulém románu Dva roky prázdnin zlomyslně vysadil na pustý ostrov. Také tam nebyli dobrovolně – a také to přežili. Faktem je, že ve dvaceti člověku na nějakém tom roku nezáleží. Má jich před sebou dost. A když teď vidím, jak ti, kteří "zlo" vojenské základní služby nepoznali, nejsou schopni tuto prostou hierarchii akcepovat, takže v žádném zaměstnání nevydrží, je mi jich skoro líto. Oni se holt až v dospělém věku učí to, co nás brutálně naučili už v závěru puberty...

Jsem ráda za Váš příspěvek, i když v něm převládá hořkost - ovšem jak na miskách vah - jsou dva roky hodně nebo málo? Přijde mi to v pořádku, že člověk i v negativech vidí něco, co ho posune dál a ve finále je za ty kopance vlastně vděčný. Na konci nás ostatně vždycky něco nového čeká. Hezký den. H.N.

Zajímavá úvaha od ženy.

Chlap na první pohled Díky za uznání, Jiří. H.N.

Jestli Vám chybí pohled, který neuhýbá, tak prostě nemáte štěstí na chlapy. To nemá s vojnou mnoho společného.

Z mého pohledu ano. Nelíbí se mi atmosféra v naší společnosti, kde si velká většina lidí myslí, že nemá cenu se o něco snažit. Pokud tento postoj převezmou jejich děti, je zaděláno na obrovských průšvih.

Díky za zajímavé zamyšlení.

Faktem je, že naše doba ztrácí fyzickou i psychickou odolnost. Kam to povede, těžko říci. Alespoň na tomto se jistě shodneme.

Bez psychické odolnosti nikdo nezíská a neudrží  slušně placenou práci - takže ani nemusíme čekat na válku :-).

Co s tím? Především makat - fyzicky i psychicky. Každý si může najít svoje metody. Na celospolečenská řešení bych se příliš nespoléhal.

Vida, fajn, rozumný názor a nikomu se nelíbí... A to Honza konkrétně naznačil jak na všeobecnou ukňouranost - zkrátka fyzicky a psychicky makat!Čím to bude, že takové názory nejsou oblíbené? A já si asi takhle představuji chlapa. Hezký den a děkuji. H.

Nějaký iniciační rituál,  pro vstup do dospělosti, by pro pubeťáky měl být. Maturita to určitě není. .Ale Váš návrh není rozumný. To už by byla lepší nějaká reality show z pustého ostrova.

Nejsem příznivcem reality show. Koukáme se na cizí a vlastní život pak zbytečně utíká mezi prsty. Pěkný den. H.

Na vojně jsem se téměř dokonale naučil dvě věci: zašívat se (= vyhýbat se tomu, abych kdekoliv dostal příkaz k jakékoliv činnosti) a spát v libovolné poloze. V době největší slávy jsem byl schopen spát vestoje v jedoucím vlaku.

Jo to jsem se taky naucil. Nicmene na vojne byl jeden dulezity moment. Rikaly se tam vazne veci : Ja obcan ..... vedom si sve cestne vlastenecke povinnosit prisaham ... To byl zavazek chlapa vuci vlasti. To uz se bohuzel ted nenosi. EU a jeji byrokrati nepotrebuji vlastence, ale tupe stado.

Bože co je to za slátaninu 

Standardní slátanina z dílny HN :)