Zítra už být nemusí...
Zavolala na psa a vyšli na pravidelnou každodenní procházku. Stejně jako včera, a zítra to bude taky tak. Malé rituály jedné malé rodiny.
"Jano, na státní je havárka. Miky je se ženou v porodnici, budeš tam muset jet ty", šéf pokrčil rameny a podal jí redakční foťák.
"Je to... ošklivý?", zeptala se s nadějí v popírající odpověď. "Smrťák", odvětil nadřízený a natáhl se po redakčním telefonu.
Cestou na místo nehody si přehrávala co ještě musí zařídit, koupit, aby zítřejší odjezd na dovolenou klapnul přesně podle plánu.
"Vůbec mi není jasný, proč všichni mrtví při autonehodě nemají boty", slyšela otázku. Nebylo podstatné, kdo se ptal. Ona znala odpověď. Ona znala mrtvého přikrytého plachtou. U jejích nohou ležela nová, nerozchozená, černá polobotka. V jedné jediné chvíli ji zaplavila obrovská vlna vzpomínek, která smetla jakékoliv zítra. Už nikdy žádné společné nebude.
-------------
"Proč musí lidi umřít?", ptala se dcera, když si po několikáté pouštěla "Kristýnku". Nerada ji vidím smutnou, vidím jak se pere s myšlenkami, přitulila jsem se k ní. Chtěla jsem být blízko, až přijdou ty nejtěžší otázky. Proč je smrt, proč je zlá, bolí to, a proč musíme všichni jednou umřít.
"Mám ve škole novou kamarádku a ta má strašný neštěstí, mami , zvedla ke mně svoje krásný, modrý oči. Pohladila jsem ji po vláskách.
"Umřela jí maminka. Představ si to, že nemá maminku. Měla rakovinu. Ty nebudeš mít rakovinu, že ne, viď, že ne?" Do očí se jí draly slzičky. "To víš, že nebudu."
"Půjdeš se mnou pro kaštany, na zvířátka?" "Jasně", utřela jsem si oči, ale neuniklo jí to. Stiskla mi ruku tou svojí malinkou tak pevně, že jsem se cítila bezpečně jak už dlouho ne.
"Natálce taky maminka říkala, že jí naučí šít jehlou až pak, až se vrátí. A už se nevrátila. Proto chci všechno hned, víš", vysvětlovala mi, když nožky soukala do tenisek a já si uvědomila, že budu muset koupit nové. Hned zítra.
Když jsme sbíraly kaštany, zvedla jsem hlavu a zdálo se mi, že jsem ho zahlédla mezi stromy. Musel to být on. Srdcem mi projela ostrá bolest. Už je to rok, co táta umřel a pořád to bolí. Pamatuju si poslední slova. Neměla jsem čas, řídila jsem po zledovatělé vozovce. "Nevadí, řekneme si to zítra, jdu dodělat ten gulášek", řekl mi táta. Už nebylo žádné zítra. A já si to ráno, co zemřel, uvědomila, že jsem mockrát neměla čas, a že už dlouho jsem mu neřekla nic hezkého. A že tu šanci už nikdy mít nebudu.
"Není čas. Fakt, nestíhám. Zavoláme si. Sejdeme se. Něco vymyslíme. Zítra ti dám vědět..."Odsouváme hezké chvilky na někdy jindy a vymlouváme se na nedostatek času. Čas je naším pánem, předali jsme mu opratě a necháme se sebou nemilosrdně smýkat. Tak to prostě je. U nás i u těch ostatních. To že každý je svého osudu strůjcem platí snad jen v pohádkách. Nemůžeme si vzpomenout, kde jsme o tom "osudu ve vlastních rukou" četli. Kdysi dávno. Když jsme ještě na čtení měli čas.
Táta mi vždycky říkal, jaký si to uděláš, takový to budeš mít, když jsem žehrala, jak mi život nepřeje. To od něho jsem se naučila, že sama zodpovídám za svůj život. Je lehké vymluvit se na nepříznivé okolnosti, nepřejou nám lidé, doba, čas, počasí, finance...
Když stojím u kamarádova hrobu (zemřel ve třiceti letech), uvědomím si, že jsme tady všichni jen na chvíli. Jediná výhoda je ta, že nevíme, jak dlouho ta chvíle bude trvat. Vždycky jsem obdivovala tu obrovskou sílu, kterou člověk v sobě musel mít, když věděl, že se jeho čas chýlí ke konci a dokázal sebe i svoje nejbližší na tu předčasnou cestu na druhý břeh připravit. Co byste udělali, kdyby vám zbývalo pár týdnu života? Koho nebo co byste si přáli vidět, co zažít, co sníst, vypít, rozbít? Kopali byste kolem sebe? Křičeli? Nenáviděli? Plakali...
Většina z nás trpí utkvělou představou, že okolní svět bez něho nebude fungovat. A teprve, když se něco stane, něco co nás přinutí zastavit se, nestačíme se divit, že to jde i bez nás. Místo vzteku vůči našim bližním, že nás tak zneužívali, měli bychom se obrátit k svému já a zeptat se, jestli se nám ten náš život, který právě žijeme (nebo odžíváme), líbí. Pokud ne, je nejvyšší čas udělat vše pro to, aby nám bylo líp. Je strašně lehké a alibistické ukázat prstem na lidi, okolnosti, které nám brání ve štěstí.
Tu touhu po životě vidím v dětech...s neuvěřitelnou chutí se rozběhnou poznávat okolí, už nepokukují po mámině ruce, překážela by, zdržovala. Také třeba na pejscích (protože sama jsem pejskařka), když se ocitnou svobodní, bez vodítka, ta úžasná radost z neomezené pohybu. A když se vracíme domů a vidím staré babičky jak těžce vztávají z laviček, kam přišly na kousek řeči a trošku toho posledního sluníčka. Vidím v tom určitou symboliku od rychlých, netrpělivých dětských nožiček přes bezstarostné psí dovádění na louce, do pomalých, již nikam nespěchajících, hůlkou jištěných kroků. A vůbec nic se nestane, když občas trošinku nabouráme zajetý řád. Vyběhnout poznávat okolí nebo posedět na lavičce, můžeme bez ohledu na věk a hlavně na čas. Záleží jen a jen na nás. Není to nádherné? Mít svůj život ve vlastních rukou?
Nevím, kolik mě čeká zítřků, ale těším se na ně. Už neříkám, že nemám čas. Mám. Kolik chci.
Hana Novotná
Zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí? Martin Mejstřík to ví!
V době Sametové revoluce proti komunistickému režimu v Československu pronesl budoucí prezident Václav Havel větu: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Od té doby uběhlo již dvacet pět let. Svobodu sice máme, ale za onou větou se během dlouhých dvaceti pěti let místo tečky objevil otazník. Václava Havla se už, bohužel, zeptat, jak to s tím vítězstvím pravdy a lásky je, nemůžeme. Je však člověk stejně povolaný zodpovědět onu otázku. Martin Mejstřík.
Hana Novotná
Rudolf Havlík: Moje motivace je vyprávět lidem příběhy
Dokud si Rudolf Havlík vyskakoval na blogu, surfoval na Srí Lance, psal knihy, vyskytoval se vedle krásných žen a do Číny lítal tak často, jako ostatní chodí do místní knihovny, byl pro většinu borec. Pak oznámil svůj záměr natočit vlastní celovečerní film, na který se každé Vánoce budeme koukat v televizi. Najednou to byl blázen.
Hana Novotná
Zejtra napořád: Jeden z nejlepších filmů, jaký jsem viděla
Když se zrodí dítko, na němž jeho rodiče dlouho a usilovně pracovali, cloumá námi zvědavost, když se konečně narodí a zařve, jak vypadá. U miminek většinou milosrdně lžeme a tvrdíme, že to červené, svraštělé, ukřičené je tím nejnádhernějším stvořením, jaké jsme kdy viděli. Když jde o filmový porod, jsme třeskutě upřímní a řekneme suše, že jsme čekali víc.
Hana Novotná
Sim sala bim…Ano, bude líp!
Existuje spousta kouzel a zaklínadel. A málokdo se v nich vyzná. Čaruje se buďto s pomocí hůlky nebo koblihy. Oligarcha šikovně využije plytkého způsobu bytí či jisté duševní lenosti a pouhým opakováním jednoduchého zaklínadla dokáže měnit své okolí.
Hana Novotná
Našeptávači ticha
Špitají si plačtivě mezi sebou, se zaschlou pěnou v koutcích úst, našponovaně hranou trpělivostí oka na punčoše, za fanfár křečovitých úsměvů, napěchované do jutových pytlů, jen ledabyle svázaných střapatou stuhou, abychom se k nim lehce mohli dostat, kdykoliv to budeme chtít. Naše stokrát přepírané nepravdy a neodstáté křivdy.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Bylo za útokem na Fica víc lidí? Podle Slováků se chystal i masakr jako v Praze
Aktualizujeme Slovenské bezpečnostní složky pracují při vyšetřování středečního atentátu na premiéra Roberta Fica...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v horské mlze, Raísí je v ohrožení života
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího. Stroj...
VIDEA TÝDNE: Atentát na Roberta Fica nebo pohřeb Postlerové
Událostí číslo jedna tohoto týdne byl na Slovensku, ale i v Česku atentát na premiéra Roberta Fica....
Policisté skončili cestou za případem na střeše. Havarovali v křižovatce
K ohlášenému napadení spěchali v neděli odpoledne policisté v pražských Modřanech. Po cestě na...
Prodej rodinného domu 168 m2, pozemek 1838 m2
Kelč, okres Vsetín
4 400 000 Kč
- Počet článků 171
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3114x
Karel Čapek