Žízeň po životě
Jsem smutná z jednoho předčasného odchodu. Strach a obrovská bolest ustoupila před chutí dál žít. Stačí nakouknout do novin a téměř každý den jsme svědky něčího odchodu, který nás zasáhne nepřímo, ale stejně bolestivě. Skončila jedna životní pouť a s ní i šance na další role, písně, úsměv. "Proto já to nečtu," řekla kamarádka a hodila psovi míček. Bílé klubko se řítilo travnatou plochou za kulatým nesmyslem s tak obrovským nadšením, že jsme se obě musely smát. Ve zmíněných novinách, které probíraly narůstající počet sebevražd, psycholog varovně vztyčil prst: pokud byť pomyslíme na sebevraždu, jsme v budoucnu potencionálním sebevrahem. "Já i vrahem," černohumorově odtušila kamarádka a myslela přitom na svého nezdárného přítele.
Dnešní doba je dobou osamění. I když žijeme vedle sebe. Spolu. Máme stejné příjmení, poštovní schránku a rohožku přede dveřmi s nápisem "Šťastný domov." Nevážíme si času, který máme přidělený. Možná máme pocit, že je ho tolik, že s ním můžeme bez problémů plýtvat. Otázku "Jak byste se zachovali, kdybyste věděli, že vám zbývá týden, měsíc života?" pokládáme za hloupou a nemístnou. Až to přijde tak to budeme řešit. Sami v sobě. Žijeme každý ve svém krunýři a občas do sebe narazíme, a ozve li se známé "co je sakra?" krunýřujeme si ve svém dál. Život zatím utíká. Nemilosrdně rychle. Druhým jsme ochotni ukázat ňadra, ramýnka, zadeček, nohy, ale duši ani náhodou. Sami se bojíme toho pohledu a nechce se nám cokoliv řešit. Připomíná napěchovaný kufr, který nejde zavřít. Zadnicí srovnáme obsah a horko těžko se nám podaří kufřík...zavřít. A doufáme, že hodně dlouho z něj nic nebudeme potřebovat.
Co může člověka přimět k rozhodnutí o definitivním odchodu ze života? Obrovské dluhy, nemoc, ztráta blízké osoby či jen neschopnost zvládat běžný život. Řekne se lehce...běžný život. Ovšem co je pro jednoho součástí běžného bytí, výzvou, pro druhého znamená nepřekonatelnou překážku. Jeden se po prožitém životním nezdaru opije, druhý si jde zaběhat a labilní paní z věžáku odnaproti do sebe otáčí jedno platíčko léků za druhým.
Právo volby máme všichni. Můžeme si zvolit, zda li zůstat a prát se, nebo odejít. Odchod je jen zdánlivě lehčí variantou. Definitiva ho činí neskutečně bolestivým všem, kteří pozůstávají a zmítají se ve výčitkách: "mohli jsme tomu zabránit?" Odchod znamená i dobrovolně se vzdát všeho, co život nabízí…od polibku z lásky, na který se nedá zapomenout, objetí, z kterého se až ztrácí dech, smíchu, až bolí břicho, piva, které blaženými kotouly uhasí žízeň, lehkého, čerstvého vánku, když zchladí orosené čelo. A od kytice růží, která se vynoří zpoza zad a ohromí nás, od chvil neskonalého štěstí, kdy dětská ručka vklouzne do naší dlaně, kdy zavoní les a padne noc, kdy milujeme a jsme milovánim. To jen velmi stručná ochutnávka toho co život nabízí. Jistě má každý z nás své chutě i vůně, kterým rád podlehne. :)
Když je mi hodně smutno, přivolávám si své dotyky, vůně, pocity. Vím, že tak jak jsem byla šťastná tenkrát, budu zas, jen co přečkám...období dešťů. Pamatuji si, co hladí lidi, které mám ráda. A hladím, když oni toho nejsou dočasně schopni. Život není o sólové hře, o představení jednoho herce. Život je o přátelství, lásce, rodině a to jsou disciplíny, kde minimální počet hráčů je dva. My sice žijeme v tlupách, kterým říkáme rodina, ale často se zmítáme ve vztazích, které nefungují a nemáme odvahu je přetnout, protože se bojíme reakcí okolí, a protože se domníváme, že předem daný osud si musíme vytrpět a nějak přežít. Světlé chvilky u rodinného krbu nám dovolují vyšplhat pár metrů vysoko, o to horší a bolestivější je následná smršť, která nás srazí k zemi. Nejvíc bolí jistota, že lepší už to nebude. Neuvědomujeme si, že řidičem vlastního života jsme jen my sami. Jenže nám do toho pořád někdo kecá. Jeď víc vpravo, jedeš moc rychle, brzdiiii, jeď, raději nejezdi. Takovým radílkům by bylo namístě říct: Víš co? Vypadni, tohle je moje auto a já jsem řidič! I kdyby to byla tchýně. Do našeho života nám nemá kdo co kecat! Jednou jsme ho dostali k dlouhodobému užívání, tak si s ním naložíme podle vlastního gusta.
Ať se Vám všem daří kočírovat životy tím směrem, kterým sami chcete. Hodně štěstí a lásky, protože s ní je to hezčí a lehčí :)
Hanka
Hana Novotná
Zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí? Martin Mejstřík to ví!
V době Sametové revoluce proti komunistickému režimu v Československu pronesl budoucí prezident Václav Havel větu: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Od té doby uběhlo již dvacet pět let. Svobodu sice máme, ale za onou větou se během dlouhých dvaceti pěti let místo tečky objevil otazník. Václava Havla se už, bohužel, zeptat, jak to s tím vítězstvím pravdy a lásky je, nemůžeme. Je však člověk stejně povolaný zodpovědět onu otázku. Martin Mejstřík.
Hana Novotná
Rudolf Havlík: Moje motivace je vyprávět lidem příběhy
Dokud si Rudolf Havlík vyskakoval na blogu, surfoval na Srí Lance, psal knihy, vyskytoval se vedle krásných žen a do Číny lítal tak často, jako ostatní chodí do místní knihovny, byl pro většinu borec. Pak oznámil svůj záměr natočit vlastní celovečerní film, na který se každé Vánoce budeme koukat v televizi. Najednou to byl blázen.
Hana Novotná
Zejtra napořád: Jeden z nejlepších filmů, jaký jsem viděla
Když se zrodí dítko, na němž jeho rodiče dlouho a usilovně pracovali, cloumá námi zvědavost, když se konečně narodí a zařve, jak vypadá. U miminek většinou milosrdně lžeme a tvrdíme, že to červené, svraštělé, ukřičené je tím nejnádhernějším stvořením, jaké jsme kdy viděli. Když jde o filmový porod, jsme třeskutě upřímní a řekneme suše, že jsme čekali víc.
Hana Novotná
Sim sala bim…Ano, bude líp!
Existuje spousta kouzel a zaklínadel. A málokdo se v nich vyzná. Čaruje se buďto s pomocí hůlky nebo koblihy. Oligarcha šikovně využije plytkého způsobu bytí či jisté duševní lenosti a pouhým opakováním jednoduchého zaklínadla dokáže měnit své okolí.
Hana Novotná
Našeptávači ticha
Špitají si plačtivě mezi sebou, se zaschlou pěnou v koutcích úst, našponovaně hranou trpělivostí oka na punčoše, za fanfár křečovitých úsměvů, napěchované do jutových pytlů, jen ledabyle svázaných střapatou stuhou, abychom se k nim lehce mohli dostat, kdykoliv to budeme chtít. Naše stokrát přepírané nepravdy a neodstáté křivdy.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
V neděli očekávejme silné bouřky. Hrozí kroupy a také přívalové deště
Přímý přenos Sobotní bouřky zasáhly Moravu a jihovýchod Čech, v neděli se předpokládá rozsah na celé Česko,...
Okřídlený sebevrah má odstrašit Čínu. Tchaj-wan pokukuje po minidronech
Premium Tchaj-wan v posledních letech posiluje svoji armádu v reakci na opakované provokace čínské armády....
Klitoris do učebnic patří. Porno může být i prospěšné, říká psycholožka
Premium Se sledováním porna má zkušenost přibližně 8 z 10 Čechů, říká čerstvý výzkum společnosti CZECHSEX....
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 171
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3114x
Karel Čapek