Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Lejno v ruce, úsměv na tváři

Jen co plenky dětí zmizely v propadlišti dávné, dávné minulosti…nastal čas navléknout je vlastním rodičům.

Štiplavých pach dezinfekčního prostředku nedává dýchat. Matka se potutelně usmívá v převlečených peřinách. Dcera svěsí oblá ramena a utlačovaný vzlyk vyletí do prostoru. Matka nehne brvou a v očích se jí objeví jiskřičky uspokojení.

„Já už nemůžu,“ přerývaný pláč ji hyzdí obličej. „Posere se, s prominutím, i třikrát denně.“  Nechci vědět víc, přesto mi servíruje svou každodennost do nejmenších podrobností. Stojíme v úzké chodbě, sahám po klice. „Rozmatlala to po stěnách, nábytku, klikách, prostě všude.“ Ruka mi vyletí do prostoru.  „Nic si nemusíte vyčítat,“ říkám jí u auta. „Budou na mě koukat skrz prsty, že jsem vlastní mámu dala na LDN-ku,“ popotáhne nudli, a očima těkavě a nedočkavě hledá v mých souhlas s hrůzným činem, kdy bude odsouzena celou vesnicí a možná i vlastní rodinou, která se občas staví s balíčkem levné kávy a ujištěním, jak ta babička skvěle vypadá. Pohladím ji po ruce. Ve zpětném zrcátku ji vidím i poté, kdy se mi fyzicky ztratí s první zatáčkou. Víme obě, že to nikdy neudělá. Víme obě, že tu oběť nikdo neocení.

„Na jakém pokoji najdu pana Horáčka?“ Sestra si mě změří od hlavy až k patě a když vidí, že mám návleky, odtuší: „Jste ze sociálky?“ Kývnu a připravený příval slov přeruší paní, která leží na posteli, kterou jsem si vybrala jako tázací stanoviště. Zvrací přímo k mým nohám. Ustoupím o krok zpět a naskočím tak přímo na koště, které přijelo tu spoušť sprovodit z nablýskané podlahy. „Takhle už se nikdy nevdám,“ lituji vzápětí trapného žertu, který se od zkamenělé tváře uklízečky odrazil jako bumerang. „Na dvojce,“ osvobodí mě konečně sestra. Přivítá mě několik párů očí. Ty pana Horáčka zůstávají viset na okně.  Ještě mu není padesát, před měsícem mu amputovali levou nohu a o osudu té pravé se rozhodne v následujících dnech. Odmítám židli a sedám si na kraj jeho postele. Překvapeně si mě prohlédne. „Já nic nechci. Nikdy jsem od nikoho nic nechtěl.“ Prohlížím si zafačovaný pahýl a přemýšlím, jak to muselo…jak je to těžké se probudit bez nohy. A bdít s vědomím, že už nikdy to nebude tak jako dřív. Jít dál se musí, buď optimistou, burcuje rodina i přihlížející nezvaní komentátoři. Přesto jsou tu a mají plnou pusu řečí, jak jiným byl naložen na hrb daleko těžší osud, a přesto ho zvládnou bez skuhrání. Sestřička mu bez upozornění pod zadek vrazí bažanta. Na okamžik zahlédnu penis, jeho oči se zalesknou a vrátí se k záchytnému bodu na okně. Přetahuji přes něj deku a jdu na chodbu, kde už čeká jeho žena. „Hrůza co? Kolik dostane?“ zeptá se dychtivě a bez pozdravu. Kabelku s velkou kovovou přezkou si přitáhne na břicho. „Ještě jsme spolu pořádně nemluvili,“ a vím, že nemá smysl říkat víc, protože jí to nezajímá. „Já to dělat nemůžu, jsem ještě mladá. Lepší, kdyby si ho tady nechali. Můžete to nějak zařídit?“ přiblíží svůj přemalovaný obličej.  Odstoupím k oknu. Obrovské holé stromy se tyčí k podmračenému nebi jako výčitky. „Spolu v dobrém i zlém,“ mumlám si spíš sama pro sebe.

Do Tomáška jsem zamilovaná. Je mu šest, má obrovská černá kukadla, v kterých se tak ráda ztrácím, když utíkám od drobounkého hrudníčku, který bortí zvětšující se orgány. Ač nejsem jeho mámou, vím, že bych ho smrti, která už čeká za dveřmi, rvala z pařátů silou nadpozemskou, kterou v sobě mám pro všechna dění nespravedlivá.

„Ty se pro tuhle práci nehodíš. Vůbec ti ji nezávidím, nemohl bych ji dělat…,“slýchávám hodně často. Já jsem však pouhým pokorným pozorovatelem. Já vidím, když se rodiče mění v malé děti, ale nevím, jak těžké je to pro ně samotné a pro jejich blízké. Přicházím do naklizených domovů, já nemusím čistit zvratky, mýt pokálená těla zas a znovu, prát svršky nasáklé močí a ptát se proč a jak dlouho to bude trvat. Já nemusím koukat do důvěrně známých očí, které mě nepoznávají. Nemusím krmit, podpírat, těšit, slyšet, bdít.  To všechno a milion dalších nutností nemusím. Lidské příběhy, kterých se prostřednictvím své práce jen zdánlivě dotýkám, mě bohatí, když si přijdu, se vším co mám, chudá. Fackuji, když se rouhám, jak těžko mi je.

Má práce není smutná, ač lidské příběhy, které sleduji, a které bych měla vměstnat do hodnotících tabulek soběstačnosti, často nemají konec, jaký bych jim přála. Konec stejně jako začátek není důležitý. Důležitý je děj. A ten by měl být převážně veselý. Bez ohledu na okolnosti.

 

Autor: Hana Novotná | sobota 20.11.2010 17:25 | karma článku: 46,64 | přečteno: 21565x
  • Další články autora

Hana Novotná

Zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí? Martin Mejstřík to ví!

V době Sametové revoluce proti komunistickému režimu v Československu pronesl budoucí prezident Václav Havel větu: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Od té doby uběhlo již dvacet pět let. Svobodu sice máme, ale za onou větou se během dlouhých dvaceti pěti let místo tečky objevil otazník. Václava Havla se už, bohužel, zeptat, jak to s tím vítězstvím pravdy a lásky je, nemůžeme. Je však člověk stejně povolaný zodpovědět onu otázku. Martin Mejstřík.

17.11.2014 v 11:17 | Karma: 11,82 | Přečteno: 1269x | Diskuse| Společnost

Hana Novotná

Rudolf Havlík: Moje motivace je vyprávět lidem příběhy

Dokud si Rudolf Havlík vyskakoval na blogu, surfoval na Srí Lance, psal knihy, vyskytoval se vedle krásných žen a do Číny lítal tak často, jako ostatní chodí do místní knihovny, byl pro většinu borec. Pak oznámil svůj záměr natočit vlastní celovečerní film, na který se každé Vánoce budeme koukat v televizi. Najednou to byl blázen.

4.8.2014 v 9:00 | Karma: 15,21 | Přečteno: 1049x | Diskuse| Společnost

Hana Novotná

Zejtra napořád: Jeden z nejlepších filmů, jaký jsem viděla

Když se zrodí dítko, na němž jeho rodiče dlouho a usilovně pracovali, cloumá námi zvědavost, když se konečně narodí a zařve, jak vypadá. U miminek většinou milosrdně lžeme a tvrdíme, že to červené, svraštělé, ukřičené je tím nejnádhernějším stvořením, jaké jsme kdy viděli. Když jde o filmový porod, jsme třeskutě upřímní a řekneme suše, že jsme čekali víc.

28.7.2014 v 10:35 | Karma: 9,01 | Přečteno: 1011x | Diskuse| Společnost

Hana Novotná

Sim sala bim…Ano, bude líp!

Existuje spousta kouzel a zaklínadel. A málokdo se v nich vyzná. Čaruje se buďto s pomocí hůlky nebo koblihy. Oligarcha šikovně využije plytkého způsobu bytí či jisté duševní lenosti a pouhým opakováním jednoduchého zaklínadla dokáže měnit své okolí.

5.5.2014 v 10:55 | Karma: 13,27 | Přečteno: 615x | Diskuse| Politika

Hana Novotná

Našeptávači ticha

Špitají si plačtivě mezi sebou, se zaschlou pěnou v koutcích úst, našponovaně hranou trpělivostí oka na punčoše, za fanfár křečovitých úsměvů, napěchované do jutových pytlů, jen ledabyle svázaných střapatou stuhou, abychom se k nim lehce mohli dostat, kdykoliv to budeme chtít. Naše stokrát přepírané nepravdy a neodstáté křivdy.

7.2.2014 v 12:05 | Karma: 8,54 | Přečteno: 443x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou

18. května 2024  16:55,  aktualizováno  22:06

Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...

Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické

18. května 2024  20:36,  aktualizováno  21:41

Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...

Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968

18. května 2024  20:43

Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...

Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil

18. května 2024  20:21

Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...

  • Počet článků 171
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3114x
Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat a to bez klidu nejde. Největší milost pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.

Karel Čapek