Duše v osobním vlastnictví

může být zlá, slabá, malá, prázdná, zaprodaná, špinavá, bohémská, rozbolavělá, krásná, rozpáraná, bolavá, vláčná, odvážná, nicotná, ale vždycky by měla zůstat...

naše.

"Chtěla bych vědět co si myslí....Chtěla bych mít vliv na to, co si myslí....A chtěla bych, aby myslel na mě. Nemyslí. A já nemám tu moc to změnit. A ani nechci, protože by to mělo být dobrovolně, jinak to nemá smysl. Jinak by mě to netěšilo. Já bych věděla, že jsem musela čarovat, podvádět, manipulovat a výsledek by mě netěšil.

Je tak lehký podmanit si  a v rychlé křeči znásilnit tělo, ale s duší je potíž. Ta si poroučet nedá. Vzpouzí se na zadních a odolává. Mrcha. Pokořit ani podplatit sliby se nedá. 

Ležela schoulená pod dekou levného penziónu u hlavní silnice. Projíždějící kamióny třásly místností obrovské reflektory nakukovaly do svědomí. Pro boha! Přetáhla si deku přes hlavu. "Vstávej. Já už musím jet", řekl a zapínal si hodinky. Stáhla deku těsně pod oči, bála se na něj podívat. Měl zamračenou tvář a zápasil s páskem u hodinek. Dostal co chtěl, ale nevypadal, že to co dostal, ho uspokojilo. "Hoď sebou. Nemám čas,musím jet domů. Sebral ze země zmuchlanou sukni a hodil jí na postel. Hodinky sklouzly na podlahu. Vyskočila a na nahé tělo si natáhla sukni. Stehna se k sobě lepila. Sehla se pro kalhotky. Oblékala se spěšně, stejně tak jí bilo srdce. Měla jsem se cítit skvěle, uvolněně...ale. Zapínala si knoflíčky u halenky a zvedla pohled k němu. Stál u okna a psal esemesku. Asi domů. "Můžeme jít", řekla. Usmál se, otevřel dveře, políbil ji lehce na tvář: "Nebylas dneska až tak špatná" a rukou jí zmáčknul zadek. Cítila se hnusně,špinavě - těšila se na sprchu. V autě na sebe nepromluvili ani slovo. Koukala před sebe a v každém projíždějícím autě hledala zastání. Cítila jak se jí slzy derou do očí. Kdyby teď zastavil u krajnice a řekl: "tady se počkej na dalšího kunšafta", tak by to udělala, cítila se tak. Kde je veškerá ta romantika a něžnost, kterou sliboval. Jak to, že všechna jím tak opěvovaná místa na svém těle teď tak nenávidí. Zastavil u prvních domků. "Ahoj", řekla do zavírajících se dveří. Za světly jeho auta se zavírala temná záclona. Klapot jejích balerínek odezníval nesměle nočním předměstím. Teď už mohla plakat. Pustila slzy po své tváři, stékaly po krku a lochtaly a svědily. Jako předtím v projíždějících autech, teď hledala útěchu v oknech rodinných domků. Vyzařovala světlo měkké, táhlé jako med. Toužila po objetí o puse na spánky, aby jí dal vlasy za ucho a pohladil po vlasech. A znovu a znovu. Přimhouřila by oči jako kočka. Stulila by se mu v náručí a pak by si zuby lehce stiskla spodní ret. Plné rty vyzývaly k líbání. A on to věděl. takové věci mu nemusela říkat. Dokázala se tak vžít, že i teď v prochladlé noci cítila žár, který prostupoval od podbřišku nahoru. Lehce se zaklonila. Musela se zastavit. Stála strnule pod pouliční lampou a čekala až si vyvolané vzrušení vezme její tělo, až pocítí to co pod tou dekou necítila. Rychlé rytmické cvičení. Měla pocit, že se neúčastní, že se dívá na tu dívku ze shora. Milenci? Letití manželé? Kolegové? Nebo to obcovala duše s tělem?

Otevřela branku a s ulehčením, že už je doma z kabelky vyštrachala klíč. Dveře se otevřely. Zapomněla jsem klíč v zámku....", řekla máma. Oči měla napuchlé od přerušeného spánku. "Klimbla jsem u televize. Šel nějakej seriál, nic moc", řekla a zpytavě si prohlédla dceru. "Jsem unavená mami", sklopila zrak a protáhla se kolem ní do domu. "Děti už spí. Tomášek se zas počůral a Ilonka nechtěla to pyžamko jak si jí připravila...ta holka je rozmazlená až hrůza. Za chvilku ti přeroste přes hlavu!". Zastavila dceru na schodech do patra "Jak ti dopadlo to rande? Co říkal? Kde jste byli? Vzal tě někam na večeři?"Zůstala k matce zády. "Vůbec nepřišel". "Jo, holka možná si mu neměla psát, že máš děti, a takhle malý. To chlapa odradí". "Mami, jsem unavená...", neměla nejmenší chuť v nesmyslném rozhovoru pokračovat.

Vešla k dětem do pokoje. Stulená klubička. Nejkrásnější chvilka dne. Ilonka měla jednu nožičku vystrčenou, vždycky byla o krok napřed. Nezbeda. Pohladila ji a Tomáškovi dala pusu na čelíčko. Zhasnula lampičku. Ve svém pokoji si sedla na válendu a rozhlédla se po svém dívčím pokoji. Tolik hovořil o jejím současném životě, o životě ženy, která je sama. A bude už  pořád bude sama, choulit se od touhy, na proleželé válendě a snít o lásce, kterou nechala proplížit mezi prsty? Sex každou středu se ženatým šéfem v levném penziónu u hlavní cesty? Už nic víc? Další otázky nechala odplavit horkou sprchou, ktera smyla i jeho chladné, mechanické, naučené dotyky, sperma i pocity provinění. Spala s manželem svojí nejlepší kamarádky. Svlékala košile, které ona žehlila. Kalhoty z obleku, který spolu vybíraly, ležely dneska večer pod její zmuchlanou sukní. Nahá vyšla z koupelny a na vlhké tělo natáhla bavlněné triko. Vklouzla pod deku. Těšila se až pod zavřenými víčky přijde ta pravá touha, nepošpiněná levným penziónem u hlavní cesty, milování při kterém na vrchol půjde i ona. Pod zavřenými víčky ona nebyla rozvedená a on ženatý. Pod zavřenými víčky byla šťastná. Pod zavřenými víčky její duše patřila jí. Sobecky jen a jen jí. A mohla si úplně poprvý ve svým životě dělat, to co doopravdy chtěla.