Ahoj Hani

pěkný článek, ale co na to říct? Pokud nějaký povzbuzení, tak snad, že čím víc bude rozvedených, tím větší šance, že se přeskupí navzájem a vyjde z toho lepší konfigurace. Pokud Tě zajímá proč (a snad to tam v článku několikrát padlo), tak bych snad doporučil článek Vítka Kučíka "Svět atomizované Lucie", ten to myslím vysvětluje celkem jasně. I když chápu, že asi nebude snadné převyprávět to jako pohádku dětem. P.

Re: Ahoj Hani

Díky, Pavle. Ty umíš vždycky potěšit, už tím, že přijdeš. Co se toho přeskupení týče, myslím, že málokdo vstoupí do jedné řeky dvakrát...

Hezký den.

Jednou to pochopíš,

... až se budeš sám rozvádět. Dalo by se cynicky dodat, protože pravděpodobnost k tomu má tak 1:1...

Re: Jednou to pochopíš,

Bohužel máš pravdu...

Rozvod je tragédie.

Rozváděl jsem se. Mám bývalku rozumnou a děti jsme na to připravovali. Máme spolu tři holky.Když jsem si našel bydlení, rozhodli jsme se na dni mého odstěhování a včasném upozornění děvčat. V té době jsem hodně jezdil na služební cesty do Německa.

Na mé upozornění, že tedy už jdu z nejmladší vypadlo: " A kdy se tati z toho Německa vrátíč?". Neschopnost odpovědět, útěk na toaletu a dlouhý pláč na míse.....

Re: Rozvod je tragédie.

Děkuju, že jste se svěřil...Vím, že to nebylo lehké, ani tenkrát ani dnes. Mrzí mě, že se všude  píše jen o tom, jak rozvodem trpí děti a ženy, ale co je s mužskýma? I oni jsou partnery, rodiči. Už to tady někdo řekl, je důležité jít dál, ale nezavřít si vrátka zpět. Byť by to byla jen krátká návštěva, obejmutí, pusa. Hezký večer.H.

Věčné, všudypřítomné proč

bohužel dost často nemá odpověď. Možná hledáme jinde, než máme. Četla jsem článek o tom, že obvykle hledáme štěstí v našich partnerech, ale oni jsou jen odrazem nás samých, jsou to naše špatné i dobré vlastnosti z druhé stránky. Až tohle pochopíme, můžeme být šťastní. Sami i s někým.

A každé dítě má za sebou nějaká traumata. Oni to přežijí, jsou životaschopní. A až budou velcí, musí se s tím poprat. Do té doby stačí, když cítí lásku. Alespoň jednoho člověka. Tak držím palce.

PS Píšete hezky a má to i hluboký obsah.

PPS To je taky terapie, alespoň pro mě, mlácení do kláves. A povídání. Mějte se .

Re: Věčné, všudypřítomné proč

Jak je tohle pravdivý, co to jste napsala...že hledáme štěstí ve svých partnerech, a když ten zdroj štěstí odejde, jsme zoufalí. A být sám strůjcem svého štěstí nám přijde sobecké...Jen si nejsem jistá, můžeme-li se z chyb poučit, co myslíte?

Moc děkuji a mějte se krásně.H.

Ve většině

případů to dítě stejně nepochopí. Dítě má rádo oba rodiče. A rodiče by měli být zodpovědní. A bohužel ve vetšině případů jsou sobečci a myslí na sebe.

Re: Ve většině

To máte pravdu, ale sobeckost je asi namístě. Když se rodiče zeptají dítěte s kým chce být, co dítě odpoví - chci vás oba...

domnívám se

že štěstí pozdržet jde .. lze ho mít....lze ho žít, úžasné poznání :-)) Někdy je však k němu cesta trnitá a dost často se to nepovede napoprvé. Vzhledem k tomu, že se rozvádí každé druhé manželství a skoro v každém vztahu jsou děti.... asi to prožívá hodně z nich. Je třeba to brát z té lepší stránky. Všechno. Takže ..ty děti mají kde spát, netrpí  hlady ani zimou, není válka a mají i jiné blízké osoby. Rozchod rodičů prožívají bolestně, ale svět se točí dál. Je třeba se pochlapit a ty děti v tom nevláčet nekonečně dlouho. Třeba se ti dva opravdu k sobě nehodili a v nových rodinách budou šťastnější. Minimálně se o to pokusí :-)) Z příběhu vnímám Váš velký osobní smutek až rezignaci ... nevím. Možná to není nutné takhle se v té beznaději zacyklit.Děti přejímají naše smutné postoje... Napsáno ale dobře, karma.

P.S. technická - napětí.

Re: domnívám se

Děti přejímají naše smutné postoje - souhlasím............. A to je to nejvíc drásající pro matku, když vidí, jak se děti trápí, jakej maj strach o budoucnost. A navíc se jim to tak těžko vysvětluje.

Takže fakticky,

produkt dnešní doby v podobě vyhraněných, sebestředných individualit prudce trvajících na svých subjektivních hodnotách položených zcela do roviny s vlastním plodem, který má být biologicky i historicky samozřejmě výš. Neschopnost umocnění vzájemného kompromisu, morální intolerance v případě tělesného selhání partnera a infantilní víra v lepší verzi nového páru = 52% manželství Čechů rozvedených. Tedy, rozhodně v tom nejsi sama, jen podle všeho disponuješ mozkem, takže jsi měla šanci na to se k nim nepřidat. Volba BYLA a i bude vždy na tobě

Re: Takže fakticky,

Sakra, Vláďo, kam chodíš na ta spojení! Představuju si Tě s tou rozevlátou hřívou, jak se nadechneš a jedeš a od klávesnice jde kouř. A že Tě čtu ráda, a že my to dá zabrat, než pochopím. To víš, blondýna. Díky za příspěvek a hezký večer.H.

Tohle

mám za sebou. Tehdy to bylo hrozný, hlavně pro syna. Ale život jde dál a synek má brášku, milující rodiče a na svého biologického tátu si už ani nevzpomene. Věci vždycky asi dopadnou tak, jak dopadnout mají.

Re: Tohle

Hmm, ale jak je to s Vámi? To se nikdo neptá? Je to smutný, moc...

Sakra Hani,

tohle mi nedělejte. Přes slzy nevidím na klávesnici. L.

Opravdu jsem šťastná,

že jsem podobnou situaci nezažila,protože nevím,jestli bych ji psychicky zvládla.Vzhledem k svému věku ani nezažiju,protože manžel je závislý na rodině jako já.Někdy je však asi pro děti lepší,když se rodiče rozejdou,než kdyby byly svědky hádek a rozepří,které rodiče nezvládají.Z článku na mě čiší smutek nad koncem jednoho vztahu a je mi z toho smutno.